TUDOR

Po návratu na scénu skupina vydává trošku kontroverzní materiály, ovlivněné tvorbou Rammstein. Po té se opět vrací ke svému pojetí black metalu. Tudor byl vždycky ale trochu jinej, nebojím se říct, že originální a svůj. Nikdy nebyl ortodoxně black metalový, jako třeba Amon, Törr, Root či Fata Morgana. (Na tehdejší dobu) Přesto používal označení “Ultra Black Metal“. Po poslechu nového materiálu…(celý článek zde)

Vlastně celkem bohatá historie plzeňských TUDOR (název samozřejmě inspirován anglickou královskou dynastií Tudorovců) sahá až do roku 1987, kdy kapelu zřejmě pod vlivem všeho, co tehdy přinášelo dění na tuzemské thrash metalové scéně, založil bubeník Petr „Hádes“ Batěk. Třebaže se však kapela snažila, seč mohla (za všechny nejstarší nahrávky jmenujme alespoň monotématické kazetové album „Bloody Mary“ z roku 1992), nikdy vlastně nevystoupila ze stínu jasně slavnějších krajanů FATA MORGANA a známějším pojmem zůstala jen pro kovové luhy a háje západních Čech. V roce 1993 se navíc TUDOR na velmi dlouhou dobu definitivně rozpadli, čímž si úplně zavřeli cestu k posluchačskému porozumění a chuť ke společnému hraní v sobě nalezli znovu až v roce 2001.

To už se ovšem psaly zcela jiné hudební dějiny, jejichž jedné vývojové linii vévodili i ďáblovi soustružníci RAMMSTEIN. Právě v jejich tvorbě se tehdy TUDOR vzhlédli a jejich první krůčky po znovuzrození proto vedly přesně v pochodovém rytmu německé mašinérie. Tenhle azimut však kapele nevydržel dlouho. Odkudsi z podvědomí se jí totiž ozval starý známý thrash metal, kterému zkrátka nedokázala říct ne a znovu mu podlehla. Album „Bestie“ o tom ostatně svědčí měrou vrchovatou, k níž v upomínku na východoněmeckou anabázi TUDOR přisazují i chladivě podbarvující klávesy a jakousi riffovou „obrněnost“, tupým tlakem bušící až do morku kostí. A věci jdou nakonec tak daleko, že tahle jednoduchá a nijak zásadní kombinace posouvá v některých skladbách jinak víceméně průměrný materiál (v čistě řezavém zvukovém kabátku) k údernému výsledku, překvapujícímu svým jasným rozměrem a gradujícím účinkem. Titulní „Bestie“, „Matka smrt“, „Vánoční mše“ či „Noční motýl“ se díky tomu mohou pochlubit poměrně výraznými motivy, rozpracovanými v šedivě ponuré atmosféře strachu a převahy, a právě proto, jednoduše řečeno, spolehlivě zabírají. Svůj podíl na tom, vedle průrazného zpěvu – křiku baskytaristy Rudy Lukeše, má dozajista i jakási bezprostřední prvoplánovitost, s jakou vám například kapela za doprovodných industriálních pazvuků (na motivy známé lidovky o verbování) zahraje „Bubeníčka“ a nakonec se z téhle skladby vyklube možná nejlepší záležitost celého alba.

K zásadnímu výsledku to ovšem „Bestii“ (již krom jiného zdobí i obal z dílny finské fotografky Jenni Tapanily) zdaleka nepomůže. Ve většině zbývajících skladeb TUDOR marně hledá cestu ke stejně zdařilému thrashovému konci (asi nejhůře je na tom „Jack Rozparovač“, doslova rozporcovaný naprosto nevkusným kytarovým ujetím v refrénech) a po našinecku tradičně neumětelský zůstává i v textech. Totiž ne že by v nich snad docházelo k nějakým výrazným excesům, to ne, jen propagovaná „temná“ témata jsou často až příliš okatá a tradiční a v souladu s tím prostě nepředvádí žádné zázraky. Suma sumárum rovná se tedy „Bestie“ v domácích poměrech (kam jinam také v podobných případech s češtinou) vpodstatě slušnému albu, které ovšem trpí především nedostatkem pevné vůle a z toho pramenících nutných slev v několika nejrozhodnějších směrech.

Současnost přeje prakticky všem myslitelným réunionům, a tak není divu, že mezi jinými znovu ožila i legenda plzeňského undergroundu, thrashmetalový TUDOR. Nabita energií a oslovena tvorbou německých Rammstein (jak sama přiznává na svých internetových stránkách) skočila tahle čtveřice rovnýma nohama zpět do svého thrash-metalového hájenství a po vlivem nového smýšlení složila materiál, který prezentuje na letošním comebackovém albu Bestie. Ano, inspirace východoněmeckými plechaři (zejména v jejich ranějším období) je zde zřetelně slyšitelná, ale vzhledem k tomu, že se jedná skutečně jen o inspiraci, kterou navíc sama kapela nepopírá, nemám proč ji TUDORU vyčítat. Ba naopak si ji ve spojení s jejich thrash metalem celkem vychutnávám. Skladby jako "Matka smrt", Vánoční mše, "Bubeníček" či zejména "Noční motýl" totiž rozhodně mají co nabídnout, zejména pak pro mnohovýrazové hostující klávesy a všeobjímající ponurou atmosféru, zalézající až hluboko pod nehty. Smysluplné znovuzrození? Mám pocit, že ano.

Autorem recenze byl Luboš Martinec.
Další hodnocení: Karel Balčirák 3,5; Martin Čermák 3,5; Luboš Martinec 4; David Nedoma 3,5; Jaroslav Špulák 3,5.

Tuhletu partu jsem poprvé slyšel v roce 2003 na jejich demu Tudor 02. Z disku na mě vyštěkl hudební sty, no jak to říci, prostě Rammstein, jenom v českém jazyce. Určitě to ale neznělo špatně, právě naopak. Všechny tři písně zněly svěže a měly tu správnou atmosféru. Problém byl ve středním tempu, to jaksi přestalo bavit po druhé písni a tak jsem si tenkrát neuměl představit, jak bych poslouchal celou desku.
Poté jsem o Tudoru neslyšel, až letos jsem náhodou narazil na novou placku s názvem Bestie. Ta by se dala ohodnotit z několika pohledů, každý má výhody a nevýhody, tak jdeme na to.
Věc první: obal. Obal bohužel jen papírový, takový jaký známe z časopisových příloh, černý s celkem dobře pořezaným maníkem. Ale skupina, která nemá na něco dražšího a hezčího, musí někde šetřit a tak to raději odnesl obal než vnitřek. Věc druhá: disk. Ty krvavé otisky už jsem někde viděl? Jo, Debustrol je legenda... Věc třetí: hudba. A jsme u toho hlavního. Zapomeňte na Rammstein, nic je tu nepřipomíná, nebo aspoň ne tak jako na Tudor 02. Občas je zde německá skupina slyšet, kytary v Nočním motýlu (snad i trochu toho Landy), někde bicí, ale vážně jen malinko. Řízný black trash po celé stopáži alba, pochodový rytmus, střední tempo, sem tam rychlejší výjezd, sem tam klávesové výjevy, hlavně v mezihře první písně Bestie je parádní, někdy romantické melodie, klavírek, prostě dobrý. Co nechápu je píseň Jack Rozparovač, fajn pecka až do doby refrénu. No ty kytary jste si mohli odpustit, pánové, nejste Extra Band. A když jsme u kytar, kde je druhá šestistruna? Nevím, ale v takové hudbě mě každopádně chybí druhá a snad někde i třetí kytara. Sóla si opět zaslouží pochvalu, zase krásnej trash s blackem občas výjezd k hard rocku. Věc čtvrtá: Zpěv a čeština. Zpěv v tomto stylu je velmi těžký, není to ani black ani trash, spíše hardcore, ale je čistý, je mu rozumět a tak to má být. Co se týče rodného jazyka, zde asi půjde o zvyk. Čeština je specifický jazyk a jde o to, jak si s ním ta daná skupina poradí, zde se to Tudoru povedlo a nemám s ní sebemenší potíže. Jenže občas to zní směšně, třeba refrén Bubeníčka, ale zároveň právě refrén "Tluče bubeníček, tluče na buben" zní hodně dobře a se zbytkem textu tvoří celek, který jsem si zpíval hned po prvním poslechu. Též úvodní Bestie je parádní kousek. Takže v konečném výsledku je Bestie dobré album, dobře se poslouchá a určitě ho doporučuji.

Kdo by to byl řekl, že zrovna plzeňská skupina TUDOR udělá díru do metalového světa! Přesněji řečeno, zatím spíš takové dvě dírky. Vloni jí u malé americké firmy Nuclear War Now! vyšla – v podobě opravdu exkluzivně pojatého dvojalba s názvem Ultra Black Metal – kolekce starých demosnímků ze začátků 90. let a první oficiální album Tudora (doposud totiž jeho diskografie kromě zmíněného 2LP čítala jen jedno sedmipalcové EP, kazety a nahrávky vydané na CD-R) na jaře vyšlo také v zahraničí. Přitom tudorské texty paradoxně nikdy nebyly v jiném než českém jazyce… A pak že to nejde! (Dlužno dodat, že právě texty, až na výjimky plné temných klišé, jsou svými leckdy až naivním vyzněním největší slabinou souboru.)
BESTIE přinášející výhradně nový, dosud studiově nezaznamenaný materiál představuje zcela jednoznačný odklon od „Rammstein stylu“, kterým Tudor šokoval staré příznivce po svém znovuzrození v roce 2002, a naopak návrat oklikou až někam k muzice, jíž kapela holdovala v začátcích a říkala jí právě ultra black metal. Ona rytmická strohost a údernost evokující především zmíněné německé maršrockery ovšem tak docela nevymizela, o čemž svědčí zejména výtečné šlehy Bubeníček a Jack Rozparovač. Řečeno srozumitelněji: Tudor se dnes opět snaží prokopat ke svým kořenům, ale samozřejmě si přitom bere na pomoc jaksi současnější hudební krumpáč. Už vzhledem k samotné podstatě téhle muziky není dost dobře možné, aby zněla bůhvíjak moderně, nicméně jako exhumace dávno pohřbené mršiny počínání Tudora naštěstí také nepůsobí.

Jméno TUDOR mi sice do setkání s tímto CD již vícekrát prolítlo kolem uší, ale stále jsem neměla tušení, co vlastně by kapela takového názvu mohla hrát. Z prvního pohledu na obal demáče z roku 2002 jsem zpočátku ještě víc znejistila: fotografie v retro stylu jako z doby těsně před druhou světovou válkou,na níž každý člen kapely naznačuje odlišnou hudební orientaci - klasický metal, industriál, gotika a jeden otazník. A pak už to bylo zřejmé. Neznám ostatní nahrávky TUDOR, ale na této je skutečně trochu od každého z vyjmenovaných stylů. Samotná skupina sice ve svém dopise redakci představila svou hudbu jako inspirovanou RAMMSTEIN a já jim jejich vlastní mínění o sobě rozhodně nechci rozmlouvat, protože industriální a elektronické vlivy odkazující na uvedené východní Němce tu skutečně jsou. TUDOR však přesto zůstávají především představiteli domácí klasické metalové a thrashdoomové scény. Moc se mi na desce zamlouvaly těžké metalové riffy a gotická temnota. Jen mi zpočátku k této hudbě úplně nesedla čeština. Musím v této souvislosti poznamenat, že by TUDOR velice pasovala drsnější němčina. Časem jsem si však na český zpěv zvykla. A dokonce jsem připustila, že by byla škoda, kdyby tak dobrým textům, v nichž je inspirace RAMMSTEIN a LAIBACH mnohem jednoznačnější, neporozuměla většina domácího publika. I zvuk desky je výborný a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o pouhou demonahrávku, jsem zpočátku byla ochotná kapele dát i o půl hvězdičky vyšší hodnocení. Bohužel tři skladby nestačí člověku, aby se cítil dostatečně objektivní při svém rozhodování. A po více posleších se ve mě probudily obavy, jestli by mne dlouhohrající deska ze samých skladeb v doomovém, pomalém tempu poněkud neunavila. Tak bych TUDOR jen doporučila nebát se dát najevo více svých emocí a nálad, aby si pak každá skladba mohla žádat jinačí rytmické pojetí.

Plzeňská metalová skupina TUDOR se vrací na scénu. Začátkem července bylo natočeno CD "Někdo se dívá I." v sestavě Petr H.Batěk (bicí), Rudolf Lukeš (zpěv, baskytara), Miroslav Šebek (kytara, zpěv). Plánuje se i druhý díl alba.

Dále je k mání CD "Tudor 2002" s novým obalem, "Živě z Mostu 2004" a na podzim vyjde "Bloody Mary" v CD formátu s bonusy. Více na www.imost.cz/tudor.

K realizaci regulérního nového studiového alba se plzeňský Tudor ještě nedostal (ale snad ještě letos by k tomu mělo dojít), a tak své fanoušky lačnící po nahrávce současného koncertního programu aspoň částečně staturuje tímto desetiskladbovým počinem. Jedná se, jestli jsem to dobře pochopil, o zřejmě živě natáčené (ovšem zvukově vůbec ne špatné!) demo určené pro potřeby fan-clubu Tudora, obsahující i stávající verze písniček známých již z dema Tudor 02. Oproti němu tu Tudor působí mnohem míň jako česká odpověď na Rammstein - jasně zřetelnou a podle všeho i záměrnou inspiraci nezapře toliko úderný song "Marš". Jinak jde o relativně svojsky pojatý moderní tvrdý bigbít, jemuž však takto naživo citelně chybí hlavně jedno: druhá kytara, která by zaplnila a zhutnila celkový sound. Nepochybuji o tom, že studiová nahrávka bude mnohem přesvědčivější a energičtější.

V minulém čísle Rockshocku jste si mohli přečíst rozhovor s obnovenou plzeňskou metalovou legendou Fata Morgana. Téměř srovnatelnou pozici pro zasvěcené fanoušky měla a má i další tamní "temná" skupina TUDOR, jejíž příběh se navíc osudu Faty Morgany až překvapivě podobá. Původní Tudor přestal existovat zhruba ve stejné době jako stará Fata, navíc z podobných příčin, a na scénu se vrátil také až v roce 2001, jen o pár měsíců později. Navíc bubeník Tudora Petr Batěk (kdysi přezdívaný Hades) svého času otloukal škopky i u Faty Morgany… Na rozdíl od ní se však Tudor vynořil znovu na světlo světa ve zcela odlišné, nesrovnatelně progresivnější podobě, než jak ho posluchači znali kdysi. Leccos mohla naznačit už recenze jeho demosnímku taktéž v minulém Rockshocku.

Kdy přesně a proč se vlastně starý Tudor rozešel? Únava, mezilidská opotřebovanost, uvadající zájem publika, nebo snad pocit, že jste hudebně vyřkli vše, co jste říct mohli a chtěli? A kde všude jste pak působili?

Petr H.Batěk: Tudor se rozešel koncem roku 1993 a od té doby pauzíroval celých osm let. Důvodů bylo několik, ale hlavně jsme se všichni potřebovali nadechnout čerstvého vzduchu. Nicméně Tudorovy ostatky jsme nepohřbili a celou tu dobu jsme byli mezi sebou v kontaktu. Každý z nás šel svou vlastní cestou aby nasbíral zkušenosti, což je teď výhodou, máme si co předat a také co konfrontovat. Opět to mezi námi jiskří, co víc si můžeme přát…

Zvláštní je, že hudební aktivity bývalých členů po zániku skupiny neměly téměř nic společného s tím, co jste dělali s Tudorem. Ať už šlo o The Hind Window, The End Of Colours, Celem nebo Cameru Obscuru… Metal nebo vůbec tvrdá hudba už nikomu z vás nic neříkaly?

Petr: Tvrdou hudbu máme pod kůží, není to sako, které bychom po mejdanu vyhodili někam na smeťák. Každý člověk má přece v sobě několik rovin a proč je nechávat spát, proč je neprozkoumat. Myslím, že je to jediný způsob jak si to urovnat v hlavě a upravit žebříček hodnot. Samozřejmě že ideu Tudora jsme nemohli a ani nechtěli přenášet do ostatních projektů.

Kdo vlastně zavelel k návratu Tudora na scénu a co bylo nějakým rozhodujícím podnětem k úvaze, že by mezi vámi opět mohla fungovat nějaká vzájemná chemie?

Petr: Měl jsem pocit, že nadešel čas opět pozvednout prapory a zavolal Rudovi. On na tom byl podobně, jen jsem ho o týden předběhl. Prostě bylo to ve vzduchu. Hned na první zkoušce bylo jasné, že to bude fungovat a že je Tudor zpátky!

Bylo hodně těžké se shodnout na hudební tváři obnoveného souboru? Měli jste o ní jasno už předem, nebo se rodila tak nějak improvizovaně, až když jste začali znovu zkoušet?

Ruda Lukeš: Neměli jsme problém shodnout se před patnácti lety a ani současnost není výjimkou. Tvář Tudoru se formuje neustále a i v budoucnu tomu nebude jinak.

Míra Šebek: Popravdě řečeno, dělat dvacet let stejnou muziku, jako to dělají třeba Iron Maiden, ba nás nebavilo. Všichni si procházíme svým vlastním hudebním vývojem a ten se samozřejmě odráží i v současném výrazu Tudora. Ona přílišná ortodoxnost je podle mě ke škodě věci.

Petr: Hudební tvář našeho souboru "písní a tanců" skutečně není nějak předem narýsovaná, vnitřně si rozumíme a to co z toho vypadne je výsledkem našich společných orgií. Věříme tomu co děláme a víme kam jdeme.

Většina kapel, které podniknou comeback, se vrací aspoň částečně k tomu, co už dělaly dřív. Vy jste zvolili úplně jinou cestu a začali hrát muziku značně odlišnou od toho, jak vás posluchači kdysi znali. Co vás k tomu vedlo?

Ruda: Vedla nás k tomu osmiletá pauza. Každý šel svou cestou a přijímal vlivy jiných stylů. Ani jeden z nás nechtěl navazovat na minulost, tu jsme uzavřeli a začali novou etapu Tudora.

Petr: Já osobně si nemyslím, že jsme zvolili cestu "úplně jinou", pouze používáme jiné výrazové prostředky.

Rýpal by si jistě neodpustil poznámku, že jestliže jste chtěli všechno do značné míry jinak a moderněji než dřív, nemuseli jste oprašovat název Tudor a mohli se sejít pod jinou značkou…

Petr: Ale my jsme Tudor! Pokud to rýpalové nechápou a potřebují nás zastrčit do nějaké škatulky, je to jejich problém.

Do jaké míry se vůbec hlásíte k tomu co jste hrávali před lety? Máte v dnešním koncertním repertoáru i nějaké staré písně?

Ruda: K minulosti se samozřejmě hlásíme, ale stavět na ní nechceme. Fanoušci mají možnost od našeho Fan-clubu získat staré nahrávky, ale skladby z toho období do živého hraní nezařazujeme.

Téměř kdokoliv slyšel nahrávky obnoveného Tudora, okamžitě začal mluvit cosi o české odpovědi na Rammstein. Těší vás to, nebo naopak rozčiluje? Upřímně: byl tam z vaší strany záměr znít aspoň trochu v tomto duchu?

Ruda: Rázná hudba Rammstein nás určitě oslovila, ale o kopírování stylu nám nikdy nešlo. Základem naší hudby je určitá podobnost s "marš metalem", ale celkové aranže se naprosto liší a nedají se srovnávat. Samotnému přirovnání se nebráníme.

Petr: A proč taky? Nejsme sice žádní ortodoxní fanoušci Rammstein, ale jejich práce se nám líbí. Dělají kvalitní hudbu a dobrou show.

Míra: Já osobně Rammstein moc neposlouchám, nemám totiž rád němčinu, ale pokud jde o jejich hudbu, musím uznat, že je v tom hodně originality. Skupiny, jako Rammstein nebo Marilyn Manson, posouvají metal zase trochu jiným směrem. Nás prostě baví jít touhle cestou.

Původní Tudor se prezentoval jako blackmetalová formace. Bere si něco z těchto kořenů i současný Tudor?

Petr: Temné stránky našich duší zůstávají a potřeba o nich zpívat také. Tudor je jen jeden, kořeny má také jen jedny a z nich samozřejmě musí vycházet.

Už před dvěma lety jste natočili třípísňový promo singl a avizovali regulérní album, ale kde nic, tu nic. V čem je problém?

Petr: Není problém v ničem. Regulérní album samozřejmě bude. Pracovní název zní "Někdo se dívá" a materiál je připraven. Rozhodli jsme se, že nebudeme nic lámat přes koleno, doba kdy jsme zoufale posílali demosnímky vydavatelům, kde stejně většina z nich skončila v koši, je nenávratně pryč. Každopádně album vyjde a zřejmě už v tomto roce. Pro některé nedočkavce připravujeme v omezeném nákladu live-CD, které budeme snímat 15.května v plzeňském klubu Elektra.

Když už jsme u nahrávek: zaslechl jsem, že uvažujete o CD reedici někdejšího zdařilého, žel nakonec jen na kazetě realizovaného alba Bloody Mary, případně i dalších starších snímků. Co je na tom pravdy?

Petr: Bloody Mary skutečně vyjde na CD včetně bonusů v rámci našeho fan-clubu. Kromě toho o ni teď projevila zájem jedna malá firma v USA, kde by toto album z roku 1992 mělo vyjít konečně i na LP (samozřejmě opět v omezeném nákladu).

Naplnil návrat kapely představy, jaké jste o něm měli? Nebylo pro vás přijetí ze strany pořadatelů, vydavatelů i posluchačů přece jen jistým zklamáním? Respektive, nevedlo to celé k patrně nepříliš příjemnému zjištění, že na vás lidé za tu dobu nečinnosti přece jen do značné míry zapomněli a musíte začít znovu prakticky od nuly?

Ruda: Od počátku počítáme s tím, že si nové fanoušky musíme získat především živým hraním. Ani jeden z nás nepočítal s tím, že budeme mít na růžích ustláno. Je to cíl dlouhodobý, ale v každém případě stojí za to.

Míra: Pro mě je hraní v kapele v první řadě relaxace. Mám to štěstí, že se muzikou neživím, a to pro mě znamená naprostou svobodu ve všem. Úspěch samozřejmě těší, ale neznamená pro mne životní cíl.

Petr: Vracíme se proto, že máme ještě co říct. Nečekali jsme vavříny. Mimochodem začínat od nuly je vzrušující, zkuste to taky…

Současná sestava:
Ruda Lukeš - baskytara, zpěv
Petr H.Batěk - bicí, zpěv
Míra Šebek - kytary, zpěv

Diskografie:
Eskadrona mrtvých (demo, 1988)
Poselství smrti (demo, 1990)
Zombie (demo, 1990)
Skeletor (demo, 1991)
Spalovna (7"EP, 1991)
Zapomeň… (MC, 1992)
Bloody Mary (MC, 1994, nahráno 1992)
Tudor 02 (demo CD, 2002)

Po letech obnovený plzeňský spolek Tudor nahrál už předloni tři písně (nedávno toto demo vyšlo s pozměněným obalem znovu), jež dokládají, že v nové době skupina nehodlá "parazitovat" na své - byť svým způsobem kultovní - minulosti. Přesněji řečeno, textově Tudor bohužel zůstává v zajetí klišovitosti a naivnosti, ovšem jeho současná úderná rytmická muzika nemá s někdejším old school black metalem nic společného. Časté výroky těch, kteří už novou podobu Tudora zaregistrovali, o posunu někam k Rammstein nejsou až tak od věci: dva ze tří zde přítomných songů (Žralok a Marš) k rammsteinovskému "pochodovému hypnotickému minimalismu" skutečně jednoznačně směřují. Na rozdíl od Rammstein si však Tudor vystačí převážně pouze s živými nástroji a samplingem svůj výraz jen lehce dobarvují. Zní to na každý pád slušně, ba perspektivně. (hodnocení: tři hvězdy z pěti - dobré)

autor recenze: Petr Korál

Rodokmen plzeňské rockové kapely, která se rozhodla nést jméno slavné dynastie Tudorovců, není dlouhý. Tudora založil v roce 1987 bubeník Petr H.Batěk a první repertoár vytvořil spolu s baskytaristou (a v současné době světoznámým mořeplavcem) Davidem Křížkem a kytaristou Ivošem Kopeckým, později známým z formace Panickey strach a dnes Neboysa. Po šokujícím nástupu na tehdy značně vyprahlou blackmetalovou scénu a epizodní spolupráci s Lukášem Kuhajdou, resp. Andrejem Vaško, vykrystalizovalo nejplodnější složení v podobě tria, kde vedle Baťka hráli kytarista Libor Daniš a baskytarista Ruda Lukeš. V tomto složení vzniklo několik demosnímků a dokonce první (a poslední) vinylový singl obsahující skladby Spalovač mrtvol a Skeletor II. Největší dílo vytvořil Tudor v roce 1992, a to monotematické album Bloody Mary, jakousi zdařilou hudební fresku z doby, kterou je inspirován i název kapely. Nahrávka však vyšla toliko na audiokazetě vlastním nákladem a dodnes patří k vyhledávaným sběratelským raritám. Krátce poté vznikla ještě kazeta zvaná Zapomeň, která se běžným písničkovým materiálem značně lišila od až ultrablackmetalové historie tria. V roce 1993 se Tudor rozešel. O jeho zcela nečekaném návratu informuje Petr H. Batěk: "K probuzení došlo loni v srpnu, kdy jsem svolal někdejší spoluhráče Rudu Lukeše a Libora Daniše. Všichni tři jsme doslova nabiti energií a shodně osloveni tvorbou německé formace Rammstein. Stejně to cítí i čtvrtý člen sestavy, kytarista Miroslav Šebek, dosud známý z formace Sad Fact. Dnes jsme stabilní kapela, mám pocit, že chceme něco říct, že máme ambice něco dokázat." Dva roky působíš jako herec na pódiu mosteckého divadla. Nevyšel jsi ze cviku ve hře na bicí?

"Mám tam i hudební projekty, bicí používám neustále, i když ne v takové míře." V jakém jazyce a o čem je váš repertoár? "Zpíváme samozřejmě česky. A o čem? O stinných stránkách života." Za osm let nečinnosti Tudora se podmínky k prezentaci metalové hudby podstatně změnily. Kde chcete působit? "Jaké jsou poměry na scéně samozřejmě vím, neboť jsem z ní nikdy neodešel, viz mé účinkování u The Hind Window či The End Of Colours. Chceme hrát kluby a hlavně se dostat v co největší míře na letní festivaly. Navíc - máme v úmyslu, aby každé naše vystoupení byla samostatná akce. I po vizuální stránce. Nápaditě, pokaždé jinak, s překvapivými prvky. Za tímto účelem se rýsuje perspektiva spolupráce s taneční skupinou z Mostu." Pustíš si ještě dnes někdy Bloody Mary? "Proč ne. Jsem přesvědčen, že na svojí dobu šlo o dost zdařilé dílko. Tuhle etapu činnosti považuji za splněnou." A co očekáváš od nové etapy, přicházející patnáct let od vzniku původního Tudora? "Jde o probuzení nesmrtelných po osmi letech spánku. Ale vážně - chceme si sáhnout na to, co předávají klubové kapely. Zažít něco, co nelze zažít jinde." Krátce před tím, než jsi přijal divadelní angažmá, ses zabýval projektem Cellem. Ten je dnes pasé? "Pasé rozhodně není, ale vzhledem k zaneprázdnění jednotlivých členů je jeho realizace odsunuta. Pro zajímavost - v Cellem hraje kytaru a zpívá můj bratr Pavel, dnes student DAMU, Štěpán Kadlec má na starosti violoncello a nově se ještě objeví klávesista a houslista. A já rovněž hraju na kytaru a zpívám." Kvalitní demosnímek bývá pro rozjíždějící se kapelu samozřejmostí. Jak je na tom Tudor? "Oficiální demosnímek nového Tudora zatím neexistuje. Práci na zkouškách si natáčíme na minidisky a s nimi pracujeme. Samozřejmě letos do studia půjdeme." Kdy se objevíte na pódiu? "Předpremiéra nás čeká na festivalu v Hradci u Kadaně 11.května, premiéru máme naplánovanou do plzeňské Elektry 14.května."